Cesta do Mali za Tuaregy

Cestou se krajina rychle měnila, bledě žlutou monotónní  rovinu se schnoucím porostem vystřídala oranžová rovina písečná, čím dál tím víc posetá drobnými tmavými kamínky a většími a ještě většími kameny.

Tu a tam se rovina vyhrbila, až se v dálce začaly rýsovat tmavé skalnaté hřebeny pohoří Adrar des Ifoghas (Adrar des Iforas), které prostupuje téměř celou severní částí kraje Kidal. Pista, po níž jsme jeli, je součástí hlavní trasy Gao - Tamanrasset (Alžírsko) a jako každá hlavní silnice informuje řidiče pomocí dopravních značek. Na této značce chyběl obrázek, na co si má dát člověk pozor, ale těch potenciálních nebezpečí je zřejmě víc, takže prostě Pozor!    

Teď jsme opravdu uháněli po široké a neobvykle tvrdé vozovce obklopené ze všech stran šedočerným štěrkem, který místy vyrostl do majestátních šedočerných balvanů. Za postupujícího soumraku vytvářely černé hory působivou atmosféru.

Soustředěně jsme sledovali proměny krajiny, překvapeni její pestrostí, až se kolem cesty objevily ... billboardy. Nevěřila jsem svým očím. Reklama na hotel v Kidalu, na restauraci v Kidalu, na stavební firmu z Kidalu ... Ano, blížili jsme se k hlavnímu městu kraje Kidal, jako kdybychom se blížili k Paříži nebo k Frankfurtu. A už jsme byli u slavného balvanu s nápisem Kidal v latince i v prastarém berberském písmu tifinar.

Hned vedle byly další reklamy, tentokrát však velmi působivé. Obrovské malby představující symboly současné doby jako nákupní taška nebo logo jakési společnosti se v živých barvách vyjímaly přímo na vedlejších kamenech! 

Primitivní umění současné doby, moderní svět v prehistorickém stylu, mystická kamenná poušť vystupující z dávnověku se vzkazem pro naši civilizaci ? Ať už nás napadne cokoliv, je to určitě originální vstup starodávného světa do současné reality.