KIDAL - ADRAR DES IFOGHAS
Tuaregové žijí v severní oblasti Mali, která zabírá přes polovinu celkové rozlohy a tvoří ji především poušť Sahara. Obývají kraje Tombouctou a Gao spolu s dalšími etniky (Maurové, Songhajci, Peulové ...) a jsou dominantními obyvateli kraje Kidal.
Proto jsem si vybrala jako cíl své cesty oblast Adrar des Ifoghas (Adrar des 
Iforas) v kraji Kidal, ležící na severovýchodě země blízko hranic s Alžírskem. Je součástí jižní Sahary a patří k nejkrásnějším krajinám této pouště. Charakterizují ji nízké černé hory a skály prostoupené písčitými dunami, rozmanité útvary sestavené z hnědooranžových balvanů, údolí vyschlých koryt poseté řídkým porostem, jezírka mezi skalami i palmové oázy. Je velmi bohatá na stopy po dávných i pradávných dobách, najdeme tu nápisy a malby tisíce let staré. Je to oblast velmi vzdálená od "civilizace", izolovaná, bez silnic, kde se s moderním životem setkáte pouze v omezené formě v několika málo městečkách postavených nedávno uprostřed pouště. Lidé zde žijí převážně kočovným životem a jejich hlavní obživou je chov velbloudů, koz a ovcí. Tento kraj byl základnou minulých tuarežských rebelií a dodnes je považován za výbušnou a nebezpečnou oblast. Cestovní ruch sem tedy proniká velmi pomalu a člověk se nemusí bát mačkanice v davu turistů.
Kraj Kidal je v Mali nejmladší, vznikl až v roce 1991 a rozkládá se na ploše 260 000 km2. Počet obyvatel se odhaduje na 85000, je to kraj s nejmenší hustotou obyvatel v zemi. Není zde jediná řeka, většinu plochy pokrývá poušť s pohořím Adrar des Ifoghas (Adrar des Iforas). Název pohoří byl původně pouze Adagh (Adghagh, Adrar), což znamená v tamašku (jazyk Tuaregů) pohoří, hory. Ifoghas je pojmenování pro mocný urozený kmen (Kel Ifoghas), který měl v minulosti v rukou politickou moc nad celým krajem. Celý název Adrar des Ifoghas zavedli francouzští kolonisté, aby odlišili toto pohoří od horského masívu Adrar v Mauretánii.
Adrar des Ifoghas býval jednou z hlavních křižovatek saharských karavan, putujících od Středozemního moře do "černé" Afriky, přicházejících z Egypta, z Nigeru, z Libye, ze solných dolů v Taoudenni. Karavany procházely přilehlým údolím Tilemsi na východě a kolem r. 885 založili Tuaregové, kteří přišli z pohoří Ahaggar (dnešní Alžírsko), na jeho okraji město Tadmekka (Tadamakat - v překladu : "to je ona, Mekka"), které se stalo významným obchodním centrem a kolébkou místní civilizace, dokud nebylo zničeno v r.1640. Jeho ruiny v oblasti Essouk patří mezi hlavní turistické atrakce kraje a v okolí se nacházejí skály a kameny s nápisy a malbami z období pravěku, 6000 let staré, dokazující tehdejší přítomnost jezer a řek, bohaté vegetace i mnoha zvířat (antilopy, sloni, lvi, hroši ...).
Adrar des Ifoghas, Tibagaten
Hlavní město kraje je Kidal, pouštní město, nacházející se v údolí vádí (vyschlé řečiště), uprostřed horského masívu. Počátkem 19. století tu francouzští kolonisté postavili vojenskou pevnost, která sloužila jako věznice. Dnes tato pevnost představuje hlavní dominantu města, proslavenou stejně jako vjezd do města s nápisem Kidal v latince i v berberském písmu tifinar. Vytvořením samostatného kraje prudce vzrostl význam Kidalu jako jeho hlavního města, především po skončení povstání Tuaregů v roce 1995. Od té doby se město prudce rozvíjí a rychle roste do šířky i co do počtu obyvatel, který se dnes odhaduje asi na 10 000. Třetina obyvatelstva však tráví část roku mimo město, kočováním se stády za pastvinami. Mnozí lidé se totiž stále živí chovem zvířat, pak i obchodováním, legálním i nelegálním, se zbožím z blízkého Alžírska, výrobou a prodejem šperků a tradičních kovových i kožených výrobků, a také částečně pěstováním zeleniny.
Mezi další významná města kraje patří Tessalit, který se nachází na samém severním okraji kraje u alžírských hranic, na okraji masívu Tighaghar, tvořícího součást pohoří Adrar des Ifoghas. Je to krásná oáza, ležící na hlavní trase spojující Mali s jižním Alžírskem a má asi 2000 obyvatel.
Tessalit. Foto : Vincent Jullien.
Menší městečka jako Aguel-hoc (Adiel'hoc) s tisícem obyvatel, Boughessa, Abeibara nebo Tin-Essako, ještě nedávno vesničky uprostřed pouště o několika domech, se v poslední době rychle rozvíjejí a jsou ukázkou polokočovného života jejich obyvatel, kteří touží po troše pohodlí, které město nabízí (voda, elektřina, školy ...), ale z nedostatku jiné možnosti obživy než chovu ovcí, koz a velbloudů a také z lásky k poušti a kočování žijí mezi městem a pastvinami, v domech a mimo město v nomádských stanech.
Aguel-hoc
