Tendé : tradiční hudební slavnost
Tendé je nejrozšířenější hudební formou doprovázející snad všechny tuarežské oslavy. Ženy sedí v kruhu a jedna z nich bubnuje na bubínek, ve skutečnosti dřevěný hmoždíř obrácený dnem vzhůru a potažený kozí kůží, kterému se říká tendé a který dal jméno celé slavnosti. Ostatní ženy zpívají monotónní melodie a vytleskávají rytmus. Přiblížili jsme se ke kroužku tleskajících žen a usadili se za ně. Tuarežky po nás zvědavě pokukovaly, ale tleskat nepřestaly. Přímo do objektivu se však žádná žena podívat nechtěla, jak zpozorovala, že ji zabírám, odvrátila hlavu. Zpívaly a tleskaly vytrvale, i když bez zvláštního nadšení, s výrazem jakési odevzdanosti. "Takhle plácají už dvě hodiny," řekla mi uznale Odile. Kolem dokola neustále pochodovalo šest velbloudů s tradiční výstrojí. Podle tradice se tak předvádějí před ženami, které je pak svými improvizovanými zpěvy hodnotí. Pro svobodné dívky je to výborná příležitost vybrat si svého budoucího manžela. Obdivovali jsme krásně vyřezávaná dřevěná sedla s trojzubcem vepředu a bohatě zdobené kožené kabely s barevnými třásněmi pověšené na bocích vznešeně kráčejících zvířat, na nichž se pyšně nesli muži zahalení od hlavy až k patě. Velmi ochotně pózovali a vypadali, že se na rozdíl od žen dobře baví. Zřejmě se rádi předváději. Nakonec přišly odkudsi dvě ženy s malými dětmi v náručí a jedna z nich nám začala cosi živě vyprávět v jejich jazyce zvaném tamašek. Nevím, jestli nechápala, že jí nerozumíme, anebo jí to bylo jedno, ale povídala vesele dál, jakoby nic. Usadila se spokojeně vedle nás a obracela se i na Odile. Ta jí na oplátku stejně nenuceně odpovídala francouzsky: "Já ti holka sice nerozumím, ale to nevadí, taky jsem ráda, že tě vidím." Rozkošná konverzace. "Venkované", tedy lidé z kočovných táborů francouzsky většinou nemluví, s výjimkou dětí, které chodí do školy (výuka probíhá ve francouzštině), případně mužů, kteří chodí často do měst za obchodem.
