Duna v Kassambaré
|
|
|
|
Když se slunce začalo sklánět nad obzorem a byl čas se někde utábořit, uhnuli jsme z pisty a širou plání jsme dojeli k duně v místě zvaném Kassambaré. Uprostřed rozlehlé roviny se tyčila úžasná oranžová písečná duna, na jejímž úpatí byl útulný plácek obklopený stromy roztroušenými kolem dokola. |
|
|
|
|
|
Prý výborné místečko na přenocování, kde se nám bude určitě líbit. Líbilo, a nejen nám. Stála tam už zaparkovaná dvě bílá auta a plápolal ohýnek, kolem něhož sedělo několik francouzských turistů a jeden vyhrával na foukací harmoniku tklivé melodie. Utábořili jsme se kousek opodál. |
|
|
|
|
|
Náš průvodce zašel za našimi sousedy na kus řeči a Baba se pustil do přípravy večeře. Zůstal chudák na všechno sám - rozdělal oheň, vybalil koberec a matrace, začal stavět stan, vybalil všechny věci z auta, vařil večeři i nezbytný saharský čaj. |
|
|
|
|
|
My jsme mezitím vyšplhali na dunu a kochali se nádherou pomalu zapadajícho slunce nad nekonečným obzorem. Nebýt harmoniky, mohli jsme vychutnávat i neskutečné ticho rozlehlého prostoru. |
|
|
|
|
|
Když jsme konečně sešli dolů, dostali jsme špagety k večeři a poté slavný tuarežský čaj, lépe řečeno tři čaje : "První je hořký jako smrt, druhý příjemný jako život a třetí sladký jako láska." Nicméně po probdělé noci v letadle a dlouhém dni ani čaj únavu nazahnal, a tak jsme brzy zalezli do stanu. Ještě jsem chvíli přemítala o tom, kde se berou ta divná světýlka v dáli, to budou asi francouzští turisté, jak chodí na záchod daleko za stromy a svítí si u toho baterkou, nevím proč, když měsíc svítí jako o život, asi aby všichni věděli, kde jsou ... |
