Letiště Gao
Po dlouhé a únavné cestě z Paříže s mezipřistáním v Marseille jsme konečně dorazili na letiště GAO. Když letadlo začalo klesat, všichni se namáčkli na okýnka, aby viděli, jak to pouštní město na řece Niger vypadá. Kombinace pouště s obrovskou řekou byla opravdu působivá. Nejdříve rozsáhlá rovina pokrytá pískem, kolem dokola nic než písek, a pak najednou břeh a samá 
voda. Těžko dohlédnout z jednoho břehu na druhý. Mezi nimi však nebyla jen voda, ale spousta ostrůvků, které z velké výšky vypadaly jako žabinec v rybníce, jak jsme se ale snesli níž, daly se rozeznat zahrádky, domy, auta ...
Letadlo dost dlouho kroužilo nad městem a stále přitom klesalo, později jsme pochopili proč. Letiště je hned za městem, uprostřed písku, a přistávací dráhu tvoří větší hřiště s hrbolatým povrchem. Letěli jsem už tak nízko a tak pomalu, že letadlo celkem měkce dosedlo, trošku jsem si zadrncali a stáli jsme. Při výstupu z letadla na nás dýchl příjemně teplý vzduch, asi 20 stupňů, a už jsme kráčeli k letištní hale, tedy k hangáru rozdělenému příčkou na dvě poloviny - vpravo přílety a vlevo odlety.
Po straně na zábradlí visel chumáč chlapíků v dlouhých pláštích a s šátky omotanými kolem hlavy. První setkání s Tuaregy. Netrpělivě vyhlíželi své známé a turisty, někteří mávali cedulkami se jmény. Našli jsme celkem rychle i cedulku s naším jménem, a poznali tak našeho průvodce.
Formality proběhly rychle, nejdřív na vozíku přivezli zavazadla naházená na sobě a shodili je na zem, abychom si je rozebrali. Pak přišla na řadu pasová kontrola. Za malým pultíkem seděli dva rozložití černoši a nevzrušeně brali od cestujících seřazených ve frontě jeden pas za druhým. První úředník unaveně nalistoval vízum a vtiskl vedle něj razítko, druhý se pak do něj ještě unaveněji podepsal.
Po půlhodince jsme byli venku. Před letištěm už čekal rozčilený dav obchodníčků, průvodců a příbuzných. Ani jsme se nestačili rozhlédnout a náš průvodce se už zmocnil našich zavazadel a odnesl je do auta. Nasedli jsme a vyrazili do blízkého penzionu, kde jsme se vzpamatovávali z únavné cesty.
