Tin-Finagh : vzkazy Berberů z dávných dob
|
Toho dne byla na programu prohlídka nápisů a skalních maleb z dávných a dávných časů, kdy byla Sahara ještě zelená a plná zvěře. Těchto pravěkých památek je na Sahaře plno, dá se s trochou nadsázky říct, že o ně člověk zakopává na každém kroku. |
|
Uprostřed nekonečné roviny se tyčila skála poskládaná z mnoha plochých desek, na nichž byly desítky nápisů a kreseb. Jako kdyby někdo naházel stovky školních tabulí na jednu velkou hromadu. Ovšem před 6000 lety. Vědci jsou stále v údivu nad tím, jak tyto prastaré kresby a nápisy mohly v tak drsném klimatu, vystavené slunci, větru a písku, vydržet neporušené až dodnes, a to bez jakékoli údržby. Možná je to tím, že je ještě nezačali osahávat turisti, element ničivější než nejhorší písečná bouře. |
|
Průvodce se postavil před skálu a spustil výklad. Vysvětloval malby, ukázal nám lovce, krávy, gazely, slony, kočkovité šelmy a žirafy. |
Nápisy jsou v starém berberském písmu, zvaném tifinar (tifinagh), které Tuaregové jako jediný z berberských kmenů používají nepřetržitě od nejstarších dob až dodnes. Ostatní Berbeři přijali arabštinu i s písmem a tifinar odložili. Dnes se v rámci boje za uznání berberské identity a práva na vlastní kulturu a jazyk k tifinaru vrátili jako k jednomu ze symbolů národa. |
|
Celá skála, zvaná Tin-Finagh (Tin-Finar, v překladu : ta s tifinarem) je pokryta kresbami a nápisy, dokonce i na samém vrcholku. Nebylo mi jasné, jak se tak vysoko dostaly. Průvodce se pousmál, odvedl nás k boční stěně skály a začal stoupat vzhůru. Pustili jsme se statečně za ním. |
|
Když jsme se celí udýchaní vyšplhali nahoru, užasle jsme se rozhlédli kolem. Pohled z vrcholu byl, jako obvykle, úžasný. Z jedné strany rozlehlé pláně oživené tu nízkým hřebenem tmavých skal, jinde hromadami černého kamení. |
|
Z druhé strany se přímo pod námi se vinulo lůžko vyschlého řečiště lemované po obou stranách alejemi sytě zelených stromů. Mezi nimi jsme rozeznali stádo koz, za nímž kráčel pastevec. O kousek dál bylo vidět několik velbloudů bloumajících mezi nízkými keři. Měla jsem čím dál tím víc zvláštní pocit, že v této zdánlivě pusté poušti je nějak moc živo. |