Cesta do Mali za Tuaregy

Prohlídka Aguelhoku byla velmi příjemná procházka po klidném pouštním městečku. Tuaregové tu tvoří evidentně drtivou většinu obyvatel města, ostatní etnika ale potkáte také, většinou jde však o příslušníky místní vojenské základny. Zato jsme narazili na poměrně hodně Evropanů.

Není divu, když téměř všechno ve městě postavili a zřídili Francouzi, Lucemburčané, Italové ... I na průčelí místní základní školy se hrdě vyjímal nápis Velkovévodství lucemburské coby investor a spoluzřizovatel.

Jednou z dominant města je vodojem italské společnosti Trans-Sahara, která rozvedla vodu po celém městě. 

V Aguelhoku je všude zavedena elektřina, která se vyrábí pomocí dvou generátorů pracujících na naftu. Solární panely, nákladné na instalaci, ale poskytující energii zdarma, jsou umístěny pouze na veřejných budovách, jako je radnice nebo škola.

Prošli jsme také rozsáhlým areálem Učitelského institutu (Institut de Formation des Maîtres) neboli střední pedagogickou školou, zářícím novotou. Velká naděje pro budoucnost kraje, učitelů je totiž s rostoucím počtem škol potřeba stále více, ale kde je vzít? Tuaregové sami dosud dostatek vzdělaných lidí nemají a učitelé z jižních oblastí se do drsné pouště zrovna nehrnou. Proto je výchova vlastních učitelů pro budoucnost Tuaregů zásadní.

Prohlédli jsme si třídy hustě napěchované dlouhými lavicemi  s klasickou tabulí vepředu. Stejné jako u nás, jen žáků ve třídě je asi mnohem víc. Na chodbách visely nástěnky s informacemi o fotbalových turnajích.

Sport je tu zřejmě velmi oblíbený. V areálu jsme viděli dvě hřiště, jedno basketové a druhé fotbalové, obě obsazena hlavně vojáky z místních kasáren. Hotová idylka.

Místní hromadná doprava zase taková idylka není, ale cestující nevypadali, že by jim to příliš vadilo. Zahalení Tuaregové na korbě nákladního auta byli samá legrace a vesele pokřikovali po kolemjdoucích.

Moderní civilizace se tu prolíná s tradičním životem. Tuaregové zjevně s nadšením přijímají vše, co jim může zpříjemnit život. Místní obchodníčci vysedávají na ulici a vedou dlouhé diskuse, kolem ležérně procházejí muži v tradičním oděvu, tu a tam se zastaví a rozvláčně se zdraví s ostatními, jiní prosviští ulicí na motorce a všichni je pak obdivují ...

Televize už také zdomácněla i v poušti a kozy, které byly všude jako doma, si zjevně oblíbily všudypřítomné satelitní talíře zabe-tonované ve starých rezavých sudech.

Na okraji města panoval čilý ruch kolem studny, jedné z pěti pro obyvatele města, zvláště jejich zvířectvo a nedaleko tábořící nomády. Od nich se táhly vyhloubené rigoly s hadicemi - právě se budoval zavlažovací systém pro zahrady a zahrádky.

Celkově městečko působilo velmi mile a navíc tu byla vidět až úporná snaha o zlepšení životních podmínek. Všude se s velkým elánem stavělo, opravovalo, zřizovalo...