Cesta do Mali za Tuaregy

V Kidalu nás průvodce ubytoval v domě své tety Raichy. Zastavili jsme před plechovými vraty a vstoupili do prostorného dvora obklopeného nízkými budovami s mnoha plechovými dveřmi cihlové barvy.

Všichni přítomní členové rodiny se seběhli a nastalo hromadné představování. Asi šest mužů různého věku nás srdečně pozdravilo a pak nás ubytovali ve stanu uprostřed dvora. Na písek uvnitř stanu rozložili matrace a koberečky, na ně jsme dali spacáky a perfektní pokojíček byl hotov.

Nalevo od stanu se nacházela kuchyň, do níž nás pozvala na prohlídku paní domu, teta Raicha. Kuchyň byla malá místnost s plynovým vařičem o dvou plotýnkách, vedle níž stála nízká dřevěná skříňka na kuchyňské potřeby. Na plotně se kouřilo z velkého hrnce, v němž se připravoval kuskus. Je to sice původně arabské jídlo, ale oni, Tuaregové, se bez problémů naučí všechno, co je pro ně dobré, a teď je kuskus běžnou součástí tuarežského jídelníčku. "Možná i častěji než u Arabů," zasmála se. Obdivovala jsem její energii a dobrou náladu nad hrncem asi pro patnáct lidí.

Na dvorku panoval pořádek a dům byl i přes některé prapodivné materiály velmi slušně vybaven. Od vodovodního kohoutku umístěného blízko vrat vedla hadice, která sloužila k zalévání několika rostlin, stromku i malinké zahrádky v zadní části dvorku.

Koupelna, v níž je i klasický africký záchod, byla hned vedle vrat a logicky v blízkosti kohoutku. Neměla sice dveře, ale vchod přímo proti zdi, takže dovnitř nikdo neviděl. Uvítali jsme nabídku "sprchy", i když šlo pouze o kýbl vody.

Po celém městě je zavedená i elektřina a v téměř každém domě je obrovský satelitní talíř zabetonovaný ve starém zrezivělém sudu. Vlevo od stanu, vedle sudu se satelitem byl vchod do obývacího pokoje.

Obývací pokoj byl zvláštním kompromisem mezi tradičním životním prostorem v nomádském stanu a představou Tuaregů o moderním "evropském" bydlení. Dvě třetiny dlouhé místnosti zabíraly krásně barevné tradiční koberce a matrace s polštářky, na nichž se posedávalo a polehávalo jako ve stanu, dokonce po straně byl i koutek na přípravu čaje s konvičkou a stojánkem na oheň.

Přední část pokoje zabíral moderní nábytek, zcela nezajímavý a pečlivě vyzdobený nevkusnými cetkami, od spousty umělých květin až po řetězy na vánoční stromeček. A uprostřed toho trůnila televize, která byla permanentně v provozu.

Dětí běhalo po domě spousta a bylo těžké určit, které sem vlastně patří. Tyto dvě slečny, Fatima a Fatimata, tvrdily, že jsou sestřenice, a nadšeně pózovaly. Povrzují pověst o kráse tuarežských žen i o různorodosti rysů Tuaregů, vyplývající z jejich četných kontaktů s mnoha etniky po celé jižní Sahaře a smíšených manželství, především s černochy a Araby.

Další z představitelů budoucnosti tuarežského národa v podobě asi pětiletého kluka v džínové soupravě, teniskách a s kulichem vraženým do čela taky ochotně pózoval, ale ještě raději nás napodoboval s mobilem v ruce, který používal jako fotoaparát. Jestli jen jako nebo doopravdy, to nevím, ale co chvíli se k nám připlížil zezadu, vyskočil a cvak ! Vítězoslavně zavýskl a utekl někam do kouta prohlédnout si ulovenou fotku. Na budoucího chovatele velbloudů tedy rozhodně nevypadal.