Kočovný tábor Tabrichat
|
Další zastávka nás čekala v Tabrichatu, táboře kočovníků. Když jsme dohrkali po trávě k táboru, uviděli jsme pár nízkých stanů rozsetých v dálce mezi stromy a na rozlehlém prostranství tmavomodrou skupinku žen sedících v kruhu, kolem nichž kroužili muži na vyparáděných velbloudech. Měli jsme velké štěstí, protože tu právě pořádali tendé, tradiční slavnost, která patří k základním prvkům tuarežské kultury a je stále velmi oblíbená. |
|
|
Slavnost se konala na počest příjezdu Odile (na fotografii vpravo), postarší dynamické Francouzky, která sem několik let pravidelně jezdí a spolupracuje s místním učitelem Mohamedem. Ten zde vede školu pro děti z tábora, což není nic jednoduchého, vezmeme-li v úvahu jejich kočovný způsob života. Odile škole vyjednala partnerství s jednou mateřskou školou ve Francii, která přispívá skromnou finanční i materiální pomocí. |
|
|
Odile to na nás všechno vychrlila a kamarádsky přitom poplácávala statné zahalené Tuaregy, kteří se decentně usmívali. Jejich úsměv jsem ovšem spíš jen tušila, protože kromě očí měli zahalený celý obličej. |
|
|
Když jsme vytáhli fotoaparát, nedaleká skupinka přihlížejících dětí se okamžitě vyrovnala do řady. Místní děti fotografování milují a nadšeně pózují. Vrcholem jejich blaha je, když jim pak ukážete obrázek na displeji přístroje. Děti jsou tu rozverné, velmi zvědavé, často stydlivé a nežebrají. Tuaregové jsou na své děti vlídní a velmi důsledně je vychovávají v duchu svých tradičních hodnot. |
|
|
Po skončení tendé nás odvedli do velkého, krásně vyzdobeného koženého stanu, v němž byla ubytovaná Odile. Vedle něho byl ještě podobný, ale miniaturní, který místní Tuarežky vyrobily pro děti z partnerské francouzské školky a který si pak Odile odveze do Francie. Strávili jsme tu několik hodin a dostali čaj i oběd. |
|
|
Po obědě jsme se šli porozhlédnout po táboře. Moc jsme toho neviděli, tábor se rozprostíral do veliké šířky a bylo těžké mezi stromy zahlédnout jednotlivé stany, jak byly od sebe daleko. Lidé si tu potrpí na soukromí. |
|
|
Byl čas odpolední siesty, všude klid, všichni poléhávali ve stanech nebo pod stromy. I oslíci relaxovali. Ačkoliv byl leden, teplota v poledne vystoupala až ke třiceti stupňům. |
|
|
O kus dál odpočívali velbloudi. Jeden z nich se rovnou uvelebil u keře a okusoval ho vleže. Vrátili jsme do stanu, kde taky všichni leželi. Siesta se drží většinou do čtyř hodin odpoledne, kdy slunce začíná pomalu klesat a horko polevovat. |