Kočovný tábor Tabrichat
Další zastávka nás čekala v Tabrichatu, táboře kočovníků. Když jsme dohrkali po trávě k táboru, uviděli jsme pár nízkých stanů rozsetých v dálce mezi stromy a na rozlehlém prostranství tmavomodrou skupinku žen sedících v kruhu, kolem nichž kroužili muži na vyparáděných velbloudech. Měli jsme velké štěstí, protože tu právě pořádali tendé, tradiční slavnost, která patří k základním prvkům tuarežské kultury a je stále velmi oblíbená. Slavnost se konala na počest příjezdu Odile (na fotografii vpravo), postarší dynamické Francouzky, která sem několik let pravidelně jezdí a spolupracuje s místním učitelem Mohamedem. Ten zde vede školu pro děti z tábora, což není nic jednoduchého, vezmeme-li v úvahu jejich kočovný způsob života. Odile škole vyjednala partnerství s jednou mateřskou školou ve Francii, která přispívá skromnou finanční i materiální pomocí. Odile to na nás všechno vychrlila a kamarádsky přitom poplácávala statné zahalené Tuaregy, kteří se decentně usmívali. Jejich úsměv jsem ovšem spíš jen tušila, protože kromě očí měli zahalený celý obličej. Když jsme vytáhli fotoaparát, nedaleká skupinka přihlížejících dětí se okamžitě vyrovnala do řady. Místní děti fotografování milují a nadšeně pózují. Vrcholem jejich blaha je, když jim pak ukážete obrázek na displeji přístroje. Děti jsou tu rozverné, velmi zvědavé, často stydlivé a nežebrají. Tuaregové jsou na své děti vlídní a velmi důsledně je vychovávají v duchu svých tradičních hodnot. Po skončení tendé nás odvedli do velkého, krásně vyzdobeného koženého stanu, v němž byla ubytovaná Odile. Vedle něho byl ještě podobný, ale miniaturní, který místní Tuarežky vyrobily pro děti z partnerské francouzské školky a který si pak Odile odveze do Francie. Strávili jsme tu několik hodin a dostali čaj i oběd. Po obědě jsme se šli porozhlédnout po táboře. Moc jsme toho neviděli, tábor se rozprostíral do veliké šířky a bylo těžké mezi stromy zahlédnout jednotlivé stany, jak byly od sebe daleko. Lidé si tu potrpí na soukromí. Byl čas odpolední siesty, všude klid, všichni poléhávali ve stanech nebo pod stromy. I oslíci relaxovali. Ačkoliv byl leden, teplota v poledne vystoupala až ke třiceti stupňům. O kus dál odpočívali velbloudi. Jeden z nich se rovnou uvelebil u keře a okusoval ho vleže. Vrátili jsme do stanu, kde taky všichni leželi. Siesta se drží většinou do čtyř hodin odpoledne, kdy slunce začíná pomalu klesat a horko polevovat.
